Tato brilantní převleková komedie je situační parodií na požární dozor v divadle. „Divadlo bez herců a bez diváků existovat nemůže. To ví každý vůl. Divadlo ale nemůže fungovat ani bez hasičů. To zase ví každý hasič. Z čehož vyplývá, že hasič není žádný vůl…

V představení „Ohňový večer“ jsou však kromě nezbytných diváků přítomni v divadle už jenom 3 hasiči. Nejmladší hasič Emil, velitel hasičů Max Mini a starý hasič Helma. (A někdy přijede i hostující režisér z Východního Berlína – Petr Štajnbergr). Herci v představení nejsou. A přesto se hraje!

Úryvek ze hry:

Emil: „U nás požárníků jsou všichni kariéristi. Máme žebřík s 65-ti příčkami a každý chce vyšplhat až na tu nejvyšší. Ptal jsem se lidí, kteří už na té nejvyšší příčce byli, jaké to tam nahoře je? Říkali, že je mnohem líp vidět na ty dole! Nebo – jo, dobrý, ale je to tam strašně vratké… Pouze jeden se přiznal, že se nahoře cítil jako prázdný minimax…

Ale náš velitel Max Mini mi řekl, že to je jako vylézt na Mount Everest!
Tomu rozumím. Když člověk konečně vyšplhá až na vrchol – kariéry, pochopí, že výš už nemůže. Buďto zůstane nahoře, což je dosti nejisté a nebo musí zase dolů. Přitom, když chcete zpátky, nevíte jestli to ještě vůbec jde, protože ti mladí dole již šplhají nahoru. Někteří dokonce i po vašich zádech! Já jsem však docela jiný. Spoléhám jenom sám na sebe! Dokonce jsem si vlastnoručně vyrobil azbestové vložky do bot. Skutečně! Pravé ohnivzdorné vložky. Od té doby se cítím ve svých dnech klidný a bezpečný. I při největším hašení, kdy všichni stojíme po kotníky ve vodě, já jediný mám pocit sucha, čistoty a jistoty…“